Bona a její smutný příběh se šťastným koncem

Ahoj všichni,

chtěla bych vám popsat příběh naší klisny Bony, a doufám, že si z něho vezmete také ponaučení, stejně jako my.

V září roku 2009 jsme se rozhodly, že naši Boničku dáme někomu hodnému na dožití, aby si prožila důchod, jaký si zaslouží. Musely jsme nějak řešit vzniklou finanční situaci, kdy jsme si pod svoje křídla a do našich nákladů přibraly Granáta. Jelikož jsme nebyly schopny platit tolik koní, tak proto jsme učinily tento krok. Daly jsme inzerát a hned druhý den se přihlásila paní, která působila velmi důvěryhodně, chtěla koníka jenom na občasné vyjížďky a na mazlení, nabídla hezký boxík ve vzdušné stodole, společnost dalších koní, kteří vypadali velmi dobře krmeni, hlavně klisna ze sousedního boxu, které bylo 25let, ale vypadala na 10. Pod další střechou jsem viděla pěkné balíky se senem a slámou, výběh s přístřeškem a paní nám vyprávěla, jak majitelka stáje dává koníkům k dobru na okusování větve stromů a jablíčka. Ve stáji bylo čisto, budoucí Bony box byl nastlán hluboce novými pilinami, klisny vedle stály po kolena ve slámě a tak jsme měly radost, jak se nám hned napoprvé podařilo Boničku umístit do nového domova, kde se bude mít dobře a ke všemu je to blízko, takže se za ní může jezdit Markéta dívat. A tak jsme Bonu k paní Pavle Křišťálové přivezly, popřály jsme Boně všechno nejlepší do jejího nového života a v klidu jsme odjely s dobrým pocitem, jak jsme to všechno hezky zařídily. Následující fotky jsou pořízeny den před jejím odjezdem:

Tak kolem prosince už mi situace tak růžová nepřipadala, Markéta přijela s tím, že ta 25ti letá klisna je podezřele vyhublá a Bona taky nevypadá nijak skvěle, ale pořád že to není tak hrozný, jak ta druhá chuděra(až později jsme zjistili, že tuto 25ti letou klisnu si dovezli pár dní před naší návštěvou, takže nakrmenost této klisny neměla s novou majitelkou co dělat). V lednu jsme se dozvěděly, že ta druhá klisna musela být utracena, protože byla tak vyhublá, že se nemohla zvednout. Prý měla špatné zuby (jak nám veterinář později potvrdil, zubama to nebylo, zkrátka byla vyhladovělá). V té době jsem si říkala, že je opravdu něco špatně, nicméně Márč pořád říkala, že Bona je hubenější, ale ne nijak strašně. A přeci jenom byla zima, takže koníci můžou trochu ztratit na váze. Pak Márč z časových důvodů nemohla za Bonou přijet delší dobu, a když se jednou v březnu vrátila z návštěvy, ukázala fotky Míše, která mi ihned s brekem volala, že tohle nemůžeme nechat jen tak. Když jsem fotky viděla na vlastní oči, nechtělo se mi už ani brečet, chtěla jsem tu paní rovnou zabít. Ihned jsme se vydaly na místo do Dobronína a paní a s velkou nevoli, musela Bonu vrátit zpět. Ale i v tu dobu jsme si nebyly vůbec jisty, zda přežije vůbec transport. I otrlí koňáci, kteří jeli s námi, tak otrlí nebyli, když viděli, co dokáže člověk udělat koni. A nejhorší na tom celém je, že majitelka stáje, která se vlastně o Bonu měla starat, nám sdělila, že se nám vůbec nediví, že si ji odvážíme, a sama majitelka Bony se necítila vina, že by něco zanedbala. Podívejte se sami, v jakém stavu jsme Bonu dovezli, tyto fotky jsou pořízeny ihned po vyložení. 

Veterinář nám sdělil, že jsme ji vytáhly hrobníkovi z lopaty, ale i tak nemá ještě vyhráno.

Boně jsme věnovaly tu nejlepší péči a během půl roku se nám podařilo to, v co jsme ani nedoufaly. Záchrana se povedla a Bona žije zase šťastný život u nás ve stáji:(fotky ze srpna 2010 -5měsíců po tom, co jsme ji dovezli)

My jsme se tímto vytrestaly a nyní už víme, že žádné peníze nestojí za to utrpení, kterým tato klisna musela projít. 

Také bych chtěla poděkovat všem, kteří se i v době krize nebáli šáhnout do vlastních kapes, aby nám pomohli dostat Boničku do kondice. A pomoc přišla i z jiných stájí nebo od lidí, kteří s koňmi nemají nic společného. Děkujeme, peníze byly dány určitě na tu nejlepší věc....na záchranu jednoho koňského života, který by, nebýt vás všech, už dávno vyhasl.

Za JK Niss  Lenka Brožová